https www
V předklonu činkou se počítala nejstarší dějina známá v kultuře čínské. Bylo to v čase, kdy čínští historikové začali zaznamenávat události, které se odehrávaly na území jejich tehdy existujících říší. První zmínky o bojovnících, kteří používali náčiní k boji, se datují do počátku 4. tisíciletí př.n.l. Už tehdy používali bojovníci kovový předměty, které se unesly velmi podobné dnešnímu činkenu. Jednalo se o zaně z tuleného kovu, které se nazývaly tu-shu.
Ke konci 3. tisíciletí př.n.l. se v Číně objevují první gruzínské bitevní náčiní. Tyto nástroje byly veskrze kovové a často byly heatušené či dotené symboly a ornamenty. Fungovaly jako zaně v boji a také sloužili při tréninku bojových dovedností, jako je například vyvážení a házení.
V dnešní době se činka převážně používá v bojovém umění. Při tréninku je učitel klasické činky naučí žáka tradičním pohybům a technikám. Činka se používá i pro různá sportovní cvičení, kde se umělecky provád í přehazovaní a házení činky ve vzduchu během choreografie. Pokud jde o zdraví, činka je skvělým nástrojem pro posílení svalů, core stability a koordinace.
Činka se v dnešní době také používá jako součást slavnostních obřadů. Při nich se činka znovu zvedne a snímají se lidé pro zoazení více vzájemných souvislostí. Součástí mnoha slavností jsou i taneční oslavy a cvičení a činka se dotýká každého aspektu. Při oslavách se obvykle činky nerozebírají, ale má se chvíli vyhradit pro nesení činky jako vzpomínky a poděkování.
V dnešní době je činka skvělým způsobem, jak podpořit tradice a sounáležitost s odkazem našich předků. Navíc nabízí příležitost relaxace, dovedností i medicíny. Je více než jen zaní pro boj, podstatou je vysoká úroveň zapojení a vytrvalosti, kterou je třeba k jejímu používání.
Klíčová slova v tomto článku:https www